Citáty o životě a smrti
Zastavte svět, chci vystoupit.
Život je boj, který nikdo z nás nevyhraje.
Dokud žijeme, umíráme vícero smrtí - ta poslední přitom není nejhorší.
Umíráme jen jednou, a to ne tak dlouho.
Zatímco jsem se domníval, že se naučím, jak žít, naučil jsem se, jak umírat...
Smrt je ze všeho to poslední.
Popel vše srovná; nerovni se rodíme, rovni umíráme.
"Žít a umřít před zrcadlem", řekl Baudelaire. Nevěnuje se však dostatečná pozornost onomu „a umřít“. Žít, na to jsou všichni připraveni. Ale stát se pánem své smrti, to není jen tak!
Smrt je osvobození, protože umřít znamená nikoho nepotřebovat.
Umírají lidé, mě to nevadí. Padají města, každý křičí, ale já se neohlížím. Když ovšem odchází někdo, koho mám hrozně ráda, tak pro mě umřeli všichni...
Ti, které jsme s láskou uctívali, vlastně ani neumírají. Neusilují už o nic, nic nekonají, nehovoří k nám, nic po nás nepožadují. A přece, kdykoli si na ně vzpomeneme, cítíme, že nám hledí do duše, že s námi cítí, že nás chápou, že schvalují nebo neschvalují naše počínání.
Čas můžeš naplnit nebo promarnit, ale nikdy ne vrátit ...
Loučit se - toť trochu umírat.
Největší bolestí na světě je vidět umírat své dítě.
I ten nejstrašnější život je pořád krásnější než ta nejkrásnější smrt.
Život je jen otevření a zavření očí. Záleží jen na tom, co během této krátké chvíle uvidíš.
Dej každému dni šanci, aby se stal nejkrásnějším dnem tvého života...
Život je čekání na to, kdy se naše sny změní ve skutečnost.
Ničeho na světě se není třeba bát, je jen třeba všemu porozumět.
Nemůžete objevit nové oceány, pokud nemáte odvahu odpoutat zrak od břehu.
Domov je dílo, překrásné stejně jako přetěžké. A každodenní.
Domov jsou ruce, do kterých smíš plakat.
V životě je to jako při šachu: promyšlíme plán, ten je však podmíněn tím, co při šachu zamýšlí náš soupeř, v životě osud.
Napiš když ti bude nejhůř - přijdu a pomůžu ti. Napiš když budeš plakat - přijdu a půjčím ti úsměv. Napiš když budeš chtít zemřít ... přijdu a přinutím tě žít!